A.R.
Mochola Polský Švejk Wacława Solského
Zájem o postavu dobrého vojáka Švejka, jaký v Polsku pozorujeme již řadu měsíců,
nás vede k novému zamyšlení nad románem Jaroslava Haška, k pokusu o přehled
dosavadních názorů na dílo a jeho interpretací a také k úvahám o obecném stavu
našeho vědění o něm. Zdálo by se, že na téma Haškova románu, jeho
hrdiny, i na
téma samotného autorajiž bylo napsáno v vše. Že byl prozkoumán, zpracován a
popsán každý fakt; že již každý, i ten nejmenší detail našel své místo v
katalogu. Samozřejmě že je těžké nezískat na první pohled takový dojem. A však
při pozorné četbě bibliografie předímětu ještě nacházíme málo prozkoumaná či
dokonce zcela neprozkoumaná místa, jejichž důkladnější poznání může nejen
obohatit naše vědění, ale vytvořit i nové možnosti čtení a interpretace Haškova
veledíla - zachycení toho, co stále ještě zůstává
nezachyceno.
Hovořím-li o "neznámých místech", mám na mysli především pokusy v o pokračování
Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, zůstávající ve stínu románu,
divadelní adaptace a málo známá prozaická díla o nových osudech dobrého vojáka
od různých autorů v různých jazycích. Jejich důkladnější poznání není
samoúčelné; konfrontace těchto děl s "oriíginálem" nám bezpochyby umožní šíře
nahlédnout problém, jakým je specifika poetiky Jaroslava Haška
(otázky stylu, jazyka, poetiky hrdinů aj.).
Loňské vydání Haškova románu i s Vaňkovým pokračováním je prvním faktem široce
seznamujícím polského čtenáře s dalším během Osudů. V předmětové bibliografii
můžeme nalézt četná díla o Švejkovi, především drobné povídky, scénáře
divadelních a filmových adaptací, záznamy rozhlasových vysílání a další. Chybí
tam však série povídek a povídkových knih, které vznikaly za druhé světové války
v ruštině, češtině a polštině a které jsou známé pouze částečně nebo jsou zcela
neznámé (Mám zde na mysli dvě bibliografie tvorby Jaroslava Haška, jeho díla a
literatury o něm, které zpracovali Mědílek (1983) a
Toksina, Kurant, Glazkova
(l983). Podobně je tomu s odbornou literaturou posledních třinácti
let,
publikovanou v literárněvědných časopisech a ve sbornících vědeckých statí a
referátů).
Mezi těmito díly se nacházejí mj. také Povídky o Švejkovi (Opowieści o
Szwejku)
Wacława Jana Solského - soubor šestnácti krátkých povídek /?/, které vycházely v
letech 1940-1942 v Londýně na stránkách časopisu Wiadomości Polskie. Polityczne
i Literackie. Na tato dílka upozornil Zdzisław Niedziela (1987), a to mi
umožnilo pokračovat v jeho stopách a zjistit ještě několik zajímavých
podrobností. V srpnu 1941 vyšel v čísle 32/74 tohoto časopisu v rubrice
ÄWiadomości Polskie w parodiiÔ ještě jeden Solského článek nazvaný Švejk proti
Švejkovi. Solského Švejk byl také přeložen do němčiny a tiskem vyšel v r .1942 v
londýnských protihitleírovských novinách Die
Zeitung. Podle krátké zmínky z
čísla 51/52 (z 21.12. 1941, str. 9) se měl román Wacława Solského Švejk v zemi
Hitlera zanedlouho objevit knižně německy, anglicky a pravděpodobně i španělsky.
Toto oznámení se nepotvrdilo.
Povídky o Švejkovi vyšly až v roce 1945 v Rímě v edici Biblioteka Orła Białego,
jako 43. publikace nakladatelství Oddělení kultury a tisku Druhého armádního
sboru. Toto vydání obsahuje, kromě šestnácti zmíněných próz publikovaných v
časopise Wiadomości, ještě dvě další - dvoudílnou povídku Švejk o politice a
veřejném zájmu a krátkou satiru Švejk ve
Strattonu. Ke knize bylo připojeno
datum a autorova předmluva, v níž mezi jíným čteme:
Výpovědi Josefa Švejka, které jsme sebrali do této
knihy, byly publikovány
zčásti v londýnském časopise Wiadomosci Polskie, zčásti vjiných časopisech...
Švejk svá prohlášení dělal nepravidelně, podle potřeby, ale dbali jsme na to,
abychom žádnou důležitější událost
nevynechali...
Ve Švejkových výpovědích nebylo nic opravováno, škrtáno ani přidáváno.
Uvědomujeme si totiž dobře, že komentáře a důvěrné zprávy našeho přítele budou v
budoucnu cennou pokladnicí pro badatele historie války a historické dokumenty se
upravovat ani falšovat nesmějí...
Povídky o Švejkovi tvoří chronologickou a logickou řadu událostí, v níž ve
struktuře díla každá představuje samostatný celek. Souvisí to s tím, že
jednotlivé povídky vznikaly jako specifické reakce na určité aktuální historické
události za války. Jejich charakteristickou vlastností je na minimum omezené
vyprávění (odtud jejich zlomkovitý děj) a bohaté výpovědi hrdinů, mezi nimiž
nedílně dominuje dobrý voják Švejk. Uloha vypravěče se omezuje především na
uvedení čtenáře do situace dialogu ("Kdo četl Dobrého vojáka Švejka, ten sijistě
pamatuje...", str.5), na krátké v připomenutí předcházející části
("Bývalý dobrý
voják Švejk nedávno opět začal, jak známo, navštěvovat hospodu U
Kalicha, str
.8) a na závěr často oznámením, jaké bude další pokračování ("... Švejk řekl, že
si musí připravit řeč, kterou přednese na nejbližší schůzi
Vlajky", str .14 ).
Vypravěč je typem zpravodaje, který zachovává odstup od následujících výpovědí a
myšlenek; můžeme zde hovořit o silném zdramatizování
epiky. Sám v Solski, jak
jsme viděli, nazývá Povídky o Švejkovi souborem
"výpovědí". Toto označení
samozřejmě nemůže plnit úlohu genologického termínu; také termín povídka budí
četné výhrady.
"Skutečnost žánru není skutečností konkrétního díla", píše Michał Glowiński
(1981 : 136), "na konkrétní dílo nelze pohlížet jako na žánr, konkrétní dílo je
jen realizací vybraných možností daného žánru." V našem případě se tato myšlenka
potvrzuje.
Dominantou kompozice celku Povídek je dialog (připomíná někdy
tzv. sokratovský
dialog). Bývalý voják Švejk, tentokrátjiž bez uniformy jakékoli armády,
nejčastěji vystupuje v roli komentátora soudobých politických událostí a pouští
se do dlouhých disputací s Bretschneidrem, nyní agentem Gestapa, se štamgasty
hospody U Kalicha, s paní Müllerovou, sapérem Vodičkou,
Goebbelsem, s aktivisty
Vlajky a dalšími. Velice důležitou úlohu mají švejkovské anekdoty typu "To vám
jednou..." a také rozvedenější historky, vkládané do textu a Švejkem vyprávěné v
nejneočekávanějších okamžicích. V Povídkách o Švejkovi jich je okolo šedesáti.
Střety "oficiálnosti" rozhovoru a "neoficiálnosti" anekdoty vyvolávají
samozřejmě komický efekt. Tvoří neoddělitelný epický element Povídek a svého
druhu činitel spojující různé výpovědi, dovolující plasticky přecházet od jedné
myšlenky ke druhé a pojící to, co je nespojitelné, možné s nemožným; zkrátka
řečeno - tvoří osobitý kalambúr významů.
Povídky o Švejkovi Wacława Solského jsou zároveň zajímavým historickým
dokumentem a skvělou parodií každodennosti - "prózy života" v Protektorátu Cech
a Moravy a ve třetí říši. Povídky, které jsou pojaté s originální konvencí, na
pomezí novinářského intervjú-řeky, povídky a kabaretního dialogu, tvoří jeden z
nejzajímavějších pokusů o oživení postavy Švejka za druhé světové války.
Švejk Wacława Solského je, jak jsem se zmínil, jednou z několika podob
haškovského hrdiny. K podobným dílům o nových Švejkových osudech patří také
povídky anonymních českých autorů publikované v Moskvě v letech 1941 -1942 na
stránkách Ceskoslovenských listů. Byly sebrány do dvou svazků nazvaných Švejk po
dvaceti letech, část první a druhá, vydaných v letech 1943-1944. V Rusku dále
vznikl zajímavý román Morise Slobodského Novyje pochožděnija Švejka, který
nejprve vycházel na pokračování (zhruba sto částí) v časopise západní fronty
Krasnoarmejskaja Pravda. Tento román byl opakovaně vydáván v letech 1942-1943 (v
nákladu nad 50 000 výtisků) a v roce 1949 se objevila jeho polská divadelní
adaptace, která byla realizována o rok později v Divadle mladého diváka v
Krakově (Stern 1949). Dalším pokusem, jak seznámit polského čtenáře s českým
Švejkem po dvaceti letech, je anonymní překlad úvodních fragmentů první části
knihy, který se objevil v Hlase lidu (Głos Ludu) v roce 1947. Podrobněji se
problematikou "oživení" postavy Švejka za druhé světové války zabývám ve své
práci (Mochola 1995).
Na závěr několik slov o autoru polského Švejka (Mały
slownik... 1992; Solski
1977).
Wacław Jan Solski
(vlastním jménem Pański) se narodil 5. 9. 1897 v Lodži
v rodině váženého a známého lékaře Aleksandra Pańského. Od r. 1915 žil v Rusku
(maturita r. 1917 v Moskvě). Byl aktivním členem SDKPiL a PZS (Polskie
Zjednoczenie Socjalistyczne). Za německo-ruské války se dostal do Polska;
pobýval v německém a po krátké přestávce ruském vězení. V r. 1918 se vrátil do
Ruska. Jako tlumočník se účastnil polsko-ruských rozhovorů v
Rize. Jako
dopisovatel Izvestijí pracoval nejprve v Berlíně, později v Paříži (1921 -1925).
Po návratu do Ruska rediguje mj. mezinárodní přehled Izvestijí a řídí oddělení
scénářů ve spisovatelské organizaci WAPP. Koncem r. 1928 Solski odjel do Berlína
a definitivně se rozešel s komunistickým hnutím. Během války pobýval v Paříži a
Londýně. Spolupracoval s četnými polskými periodiky v cizině (Wiadomości
Polskie. Polityczne i Literackie, Kultura, Czarno na Białym, Gazeta Polska
aj.),
psal polsky, rusky, anglicky a francouzsky. Jeho tvorba (především v polském a
ruském jazyce ) zahrnuje sedm románů, mnoho povídkových souborů, literaturu pro
děti a mládež, reportáže a eseje. V r. 1945 se Wacław Solski natrvalo usadil v
New Yorku, kde 19.9.1990 zemřel.
LITERATURA
Głowiński, Michał : 1981 Rodzaje i gatunki literackie, in Problemy teorii
literatury, red. H.Markiewicz, 2. wyd. (Wrocław)
Mały Słownik... : 1992 Mały słownik pisarzy polskich na obczyźnie 1939-1980,
red. B.Klimaszewski (Warszawa)
Mědílek, Boris : 1983 Bibliografie Jaroslava Haška (Praha)
Mochola, A.R. : 1995 Szwejk Redivivus - literackie dziedzictwo Jaroslava Haška w
literaturach słowiańskich. Prezentacja materiałów, in Prace naukowe UJ - Zeszyty
Historyczno-Literackie, s. 90 (Kraków)
Niedziela, Zdzisław : 1987 Literatura czeska w latach II wojny światowej, in
Prace naukowe UJ - Zeszyty Historyczno-Literackie, s. 55-56 (Kraków)
Solski, W.J. : 1977 Moje wspomnienia, Biblioteka Kultury (Paris)
Stern, Anatol : 1949 Nowe przygody Szwejka (Warszawa)
Toksina, Kurant, Glazkova : (1983) Jaroslav Gašek
- bibliografičeskij ukazatěl (Moskva)
top
|
